Tak se konečně dostávám k psaní reportáže o pečení dortu, který byl nejen mým prvním vůbec upečeným, ale zároveň i první zkušeností s modelovacími a potahovacími dortovými hmotami. Jelikož já si vždycky vymyslím něco extra, musela jsem prvně udělat malý průzkum, jelikož jsem absolutně netušila, jak se s těmito hmotami, barvami, nástroji atd. pracuje, jak se to vlastně propána dělá!!
Naštěstí žijeme v internetovém věku, kde se dá najít v podstatě vše. Ne však v češtině, v té jsem to ani nezkoušela...bohužel, tak daleko jsme se ještě nedostali. Takže jsem začala tím, že jsem zkoukla celou sérii Planet Cake o australské značce slavné Paris Cutler (dělají asi nejúžasnější dorty na světě) a pár videí s postupy na youtube..s mlhavou představou jak na to jsem se pustila do přípravy té své prvotiny.
Abych pravdu řekla, příprava je asi nejdůležitější, alespoň mně nejen pomohla, ale byl to takový stavební kámen, od kterého jsem se mohla odrazit.
Jako první bylo třeba se rozhodnout, jaké téma bude dort vlastně mít. Byl pro syna k prvním narozeninám, takže klučičí a roztomilý, ale vlastně napůl pro dospělé, kteří přijdou na oslavu (synovi je to zatím fuk, chutnalo mu a to je hlavní :-)). Takový, který mu budu moci ukázat v šesti letech na fotce a on se s ním bude chlubit spolužákům (taková byla alespoň moje představa :-D ). Každopádně jsem si to progooglila - všechny dorty jsou na jedno brdo - je buď růžový nebo modrý, s puntíky, proužky... Tak jsem se rozhodla udělat dort s roboty - protože to určitě nikoho před tím nenapadlo (hahaha), googlila jsem dál a našla mnoho inspirace. Zjistila jsem, jak bych nechtěla, aby to dopadlo, a co by bylo hezké. Pak jsem narazila na dort, který mi úplně vzal dech i motivaci....to bylo jak z jiného světa a já si říkala, o co se to vlastně budu pokoušet... (viz níže).
 |
| Takhle jsem to nechtěla |
 |
| To se mi líbilo |
 |
| To mě úplně dostalo... |
Nakonec jsem zahodila chmury za hlavu a jala se plánovat ten můj jedinečný dort, který jsem se rozhodla s ničím nesrovnávat. Nejdříve jsem si nakreslila náčrt dortu tak, jak by měl proporciálně vypadat. Změřila jsem si výšku a průměr a upravila jsem proporce podle měřítka, kterého jsem chtěla dosáhnout v reálu (např. výška spodního patra a jeho průměr na papíře v1=4 d1=8, v reálu jsem počítala v=v1 x 2,5 d=d1 x 2,5, takže mi vyšla výška 10cm, průměr 20cm). Vypočítala jsem si následně pro představu i obvod (o=2πr v našem případě tedy 62,31cm). Stejně jsem postupovala i s druhým patrem (opět násobíme 2,5, jsme stále ve stejném měřítku). Nakonec jsem vystřihla oba kruhy i obvodový pás z papíru.
A pak přišel na řadu samotný návrh dortu. Po úvaze jsem se rozhodla nebýt úplně šílená a spodní patro ozdobit populárními proužky a nechat podklad bílý, jelikož jsem neměla sebemenší tušení, jak se bude potahovací hmota barvit. Inspirujíce se Machináriem jsem si vymyslela postavičky na vršek dortu, který měl být potažen hnědou hmotou. Roboti samozřejmě musí být stříbrní a zlato-orezlí. Takže z toho nakonec vyšla fantazie = dvoupatrový dort - první patro bílé s hnědými, stříbrnými a tmavě zlatými proužky, druhé patro hnědé nahoře s postavičkami robotů a popř. dalšími vychytávkami (původně mělo být první patro jakýmsi robotím domečkem...jsem megaloman).
 |
| Pracovní proces |
 |
|
| Návrh dortu |
Takže nyní stačilo už "jen" najít recept na krém, na korpus, objednat hmoty a barvy a pak to celé spáchat.
Recept na korpus i na krém jsem našla na internetu (viz níže) a na zadní stranu návrhu jsem si napsala vše, co budu k výrobě potřebovat (suroviny na krém a korpus jsem odhadem (!!!) znásobila na požadované množství - korpus 3x, krém 2x. Následně jsem si musela všechny suroviny ke zdobení objednat z internetu, jak jsem říkala, byl to opravdu můj úplně první dort. Nechtěla jsem to přehánět, není to žádná levná záležitost, vzala jsem jen to nejnutnější - potahovací hmotu, hmotu na figurky, stříbrnou, zlatou, hnědou a černou barvu, "žehličku" na potah dortu a udělátka.Úplnou náhodou jsem na internetu objevila dosud mně neznámý obchod, který mne dostal jak cenami zboží, tak poštovným (
odkaz zde).
Upozorňuji, že toto vše se odehrávalo v úterý v noci, přičemž dort jsem musela mít do pátku hotový, oslava se konala v sobotu odpoledne. Jelikož jsem byla v práci, měla jsem jasný rozvrh - ve středu ráno zajít na nákup a pro štětce (to byl dobrý krok, dala jsem za dva sice skoro 100Kč,-, ale určitě se ta investice vyplatí - zajděte do malířských potřeb), upéct korpusy a udělat krém, ve čtvrtek spojování, do pátku snad (!!!) přijde zboží z netu, takže se bude potahovat a dojde se na nákup zásob na sobotní oslavu. A odpoledne můžu jít do práce bez stresu s tím, že mám všechno připraveno. Jak jsem se jen mýlila!! Do čtvrtka všechno klapalo - když pomineme fakt, že se mi korpusy, které jsem musela péct na plechu a následně vyřezávat, úplně rozpadly už při pečení (ale těsto bylo moc dobré a krém se taky povedl). V pátek ráno mi však místo pečení přišli chlapi vyřezávat zásuvky do panelu v obýváku...naštěstí během dopoledne alespoň přišel pošťák s balíčkem.
Celý plán se mi tedy zhroutil a já jsem musela povolat posilu ve formě mojí maminy, která to všechno zachránila - vzala si dítě ven, já jsem všude uklidila a pustila se alespoň do potahování. Nic jiného jsem už nestihla a tak jsem s hrůzou odcházela do práce. Jak já to vlastně všechno druhý den stihnu?
Co se vlastního potahování týče, není to tak těžké - větší dort jsem umístila na kulatý plech a potáhla jej bíle, šup s ním do ledničky (před potažením jsem jej potřeba krémem). S druhým bylo trochu patlání - barvila jsem hmotu na hnědo. Chce to trpělivost. Hmota se musí hodně prohnětávat, aby byla barva rovnoměrná. Navíc pod teplýma rukama dost měkne. Je třeba mít dost času a pokud je moc změklá, dát ji na chvíli do ledničky. Další postřeh - vyplatí se investovat do válečku na hmoty. Já jsem pracovala s klasickým dřevěným a je to dost nemotorné, určitě si onen plastový (je to jenom taková tyč) pořídím.
Následovala výměna dortů v ledničce. Na teď již bílý korpus jsem nalepila nejprve různě veliké bílé proužky, následně hnědé z obarvené hmoty. Bílé jsem pak nabarvila stříbrně a zlatě. Je zajímavé, jak i jednotlivé barvy stejné značky mohou mít lehce odlišné vlastnosti. Se stříbrnou se např. pracovalo daleko lépe, lépe kryla, lépe držela. To prostě člověk nezjistí, dokud to nezkusí. Nakonec jsem podle vystřižené šablony odřezala přebytečné kousky proužků na horní straně dortu a posadila na něj vychladlou hnědou křivuli (a ještě se mi zkrabatil potah, když jsem jej dělala, nebyla jsem moc nadšená....). Šup s ním do ledničky.
Druhý den jsem vyrazila na nákup a pak doma dodělala nakonec jen dva roboty a jedničku. Použila jsem modelovací hmotu, ze které jsem jednotlivé tvary vykrájela. Jako podporu jsem použila párátka. Postavičky jsem zapíchala do polystyrenu, namalovala jsem nejprve stříbrnou a zlatou a následně dodělala detaily černou barvou. Stačilo pak jen přenést na dort a voila - dort hotov. Překvapivě bylo tvoření postaviček tou nejjednodušší částí!!! Byly hotové za 10min.
Musím říct, že dort byl vynikající, recept vřele doporučuji!! Nakonec dort nevypadal tak, jak jsem si představovala, ale musím říct, že i tak jsem byla docela spokojená. Žádná katastrofa se nepřihodila, všem moc chutnal a sklidil úspěch. Co víc si přát!
Tak Vám přeji hodně štěstí, pokud se do něčeho takového pouštíte jako já poprvé...a hlavně pamatujte - musíte do toho jít po hlavě, pak to vyjde :-)!
Vaše Paya
 |
| Spousta čokodády padla |
 |
| Příprava... |
 |
| ... |
 |
| ...jeden z plechů před pečením... |
 |
| ...již spojený větší dort... |
 |
| ...menší zvaný "křivule" potřený krémem... |
